Rodiny, lásky, alkohol, rozvraty
Mladá fronta DNES | 11. 4. 2008 | rubrika: Umění & kritika | strana: 6 | autor: Josef CHUCHMA
Prozaické debuty Petry Batók a Petry Soukupové se až pozoruhodně potkávají nejen námětem
Petra Batók se narodila v roce 1979, absolvovala Literární akademii Josefa Škvoreckého. Živí se jako PR manažerka v mediální agentuře. Románem A pak už jen tma knižně debutuje. Petra Soukupová se narodila roku 1982, studuje scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Pracuje jako scenáristka a produkční. Její román K moři je jedním ze tří nominovaných titulů v soutěži Magnesia Litera, v kategorii próza (výsledky organizátoři vyhlásí tento měsíc).
Nejsou to zdaleka jediné Češky, jimž v posledních měsících a týdnech vyšly nové prózy. Pozvolný nástup autorek je nepřehlédnutelný. Stačí porovnat českou prozaickou produkci z doby před dvaceti lety. Jestliže například nejnovější číslo měsíčníku Psychologie dnes má za titulní téma „silné pohlaví v nejistotě“, tedy současné západní muže na civilizačním rozcestí, je jakási ochrnutost mužského pohlaví vysledovatelná i v produkci nejmladší české prózy – nejen v námětech, nýbrž i v autorském zastoupení, vezmemeli za horní hranici věk třiceti let.
Samozřejmě, pohybujeme se tu v generalizacích; tudíž je docela dobře možné, že muži jsou na tom pořád plus minus stejně, zatímco možnosti a vůle k uplatnění u žen evidentně vzrostly. Ztráta dominance přitom nemusí znamenat úpadek či krizi pro toho, kdo sesedá z „trůnu“, nýbrž jen jiný stav věcí.
Dovedeno do důsledků
Petra Batók komponovala román A pak už jen tma jako proud bystře se střídajících krátkých monologů čtyř postav: ženy středních let Věry, jejích dětí – dcery Jarky a syna Honzy, a babičky – Věřiny matky Evy.
„To ti to víno tak chutná? zeptal se mě jednou malej. Nechutná mi, ale pomáhá. A proč bych si nedala? Jsem matka dvou krásných dětí a úspěšná úřednice. Tak chytrá, tak krásná, úspěšná úřednice. Úúúřednice. Ú-řed-ni-ce. Jako když něco ředím. Ředím U. Uředím se k smrti jako správná úúúřednice,“ praví v jednom ze svých prvních monologů hlavní postava, či spíše figura, kolem níž ty zbylé jsou nuceny se točit, Věra. (Připojme hned, že Batók používá expresivnější či stylizovanější slovník funkčně, jen když chce zdůraznit vyhrocené rozpoložení postavy.) Neshody s manželem, syn se narodil předčasně a býval často nemocný, těsný vztah s matkou Evou, jíž muž zemřel, když Věře bylo deset let. Ty dvě ženy jsou srostlice, ostatní svět od nich postupně poodejde, ale šťastná není ani jedna z nich. Zejména ne Věra, která si jednoho dne, asi z pocitu samoty, otevře lahev a časem nedokáže bez alkoholu žít.
Román Petry Batók se pohybuje na území literárně mnohokrát zpracovaném; jde o novou variaci na staré téma. Silné stránky i limity prózy A pak už jen tma tkví v tom, že je to dílo v dobrém smyslu normální, že má v sobě „klidnou sílu„. S nárůstem přečtených stran začínáme pozorovat, zda autorka dovede příběh tam, kam by logicky dojít měl, když Věra se ukazuje být ženou sice léčenou, avšak bez vůle, notoričkou s čím dál těžšími recidivami. Batók neuhne, nicméně elegantním fíglem dovede vyprávění ke třem různým koncům, z nichž ani jeden neznamená, že Věra dopadla dobře – autorce se nejspíš zkrátka nechtělo, právě vzhledem k fatálnosti Věřiny závislosti, realisticky popsat úplný závěr její existence.
O jistých kvalitách románu svědčí to, že si nad ním někdy už i přejeme, aby se z alkoholismu Věra vyhrabala, že sami iluzorně v koutku duše doufáme v zázrak, který se tu však naštěstí, neboť taková je pravda literatury, nekoná. Nezbývá nám, než si to odtrpět spolu s Jarkou, Honzou a Evou, kteří jsou odkázáni sami na sebe, ale přitom je Věřina závislost od sebe odtrhává, rozplétá jim vztahy. Nebudeme daleko od pravdy, když napíšeme, že Petra Batók vytvořila dospělou knihu.
Propletenec vztahů
Nevíme, kdo je Milan Soukup, který zhotovil obálku a ilustroval prvotinu Petry Soukupové K moři, zda je to služba otcovská, bratrská či manželská, nebo pouhá shoda jmen. V každém případě se však jeho výtvarné pojetí – s perovkami, jejichž strojená insitnost by se uplatnila v některém z horších večerníčků – hrubě nepotkává s poetikou tohoto pozoruhodného románu.
Propletenec rodinných vztahů se vyskytuje i u Soukupové, avšak zatímco kniha A pak už jen tma je dílem komorním, titul K moři je prózou podanou v daleko početnější orchestraci. A to přesto, že autorka nevolí polyfonii hlasů, nýbrž příběh vložila do rukou vypravěče vpravdě vševědoucího, demiurga, který tím vším hýbe, jak to ukazují třeba tyto věty: „Nenarozený chlapec by se jmenoval Jakub, byl by poměrně dobrým sportovcem a ještě lepším elektromechanikem. V životě by byl šťastný, protože by o věcech moc nepřemýšlel, měl by spousty holek a tři děti. Rodičům by prostě dělal samou radost. Kdyby se narodil, Petr by ještě nějaký čas zůstal v Brně, a pak by se za ním přistěhovala i Magda s dětmi a Petr by nikdy nepoznal Kláru a nikdy by od Magdy neodešel. Jen by ji celý život podváděl.“
Román Soukupová rozehraje téměř velkolepě, zhutnělé charakteristiky, které tu citovaná ukázka naznačuje, se úspěšně vyhýbají riziku pouhé posunčiny, jež by svévolně šíbovala osudy, a to především díky psychologické věrohodnosti, která zde zůstává navzdory té zkratkovitosti uchována. Tady pro změnu s obavami očekáváme, zda autorka nasazený tón udrží, neboť pak by vytvořila dílo s ohromným časovým záběrem a značnou energií, prošla by takto několik generací a mohla by dát vzniknout próze s účinkem ságy. To se však Soukupové nepodaří, neboť Petra a jeho dcery Báru, Jitku, Adélu a Johanu odešle na dovolenou k moři, kde vyprávění naopak prodlévá v ilustrování vztahových konstelací. Ale i tohle se děje s psychologickou výstižností, se schopností empatie, která vůbec neupomíná na to, že čteme debut. A pak, v závěrečné části nazvané Zbytky životů, se Soukupová se svými postavami rozžehná, navrátí se k oné zkratkovitosti, kterou teď dovádí až k extrému, poněvadž následný životaběh figur dopoví vždy na několika málo stránkách.
Peklo jsou ti druzí
Ani v próze Petry Soukupové, jejíž plejáda figur je bohatší než u románu Batók, neexistuje ani jeden skutečně těsný a současně zdravý vztah. Peklo jsou ti druzí, postavy své běsy ventilují směrem k druhým. Pozorujeme autorčinu kontrolovanou uhranutost vztahovými vzorci a možnostmi vyprávění; na dopracování formálních či obsahových detailů jí pak už někdy nevybývá. Ponechat v textu na dvou třetinách strany 69 bez hlubšího důvodu osmkrát spojku „ale“ je autorská a redakční ledabylost, stejně jako to, že na začátku románu autorka charakterizuje Petra jako toho, kdo „pořád chytá mládí a bude ho chytat navždycky“, ale od třetiny knihy, kdy „Petrovi je skoro padesát“, už mládí nijak nechytá, tloustne a usazuje se.
Vzdor tomu, že próza K moři místy irituje, dokáže ve čtenáři se zdravou nepříjemností evokovat intenzivní pocit ubíhajícího času, rychlosti, s níž naše životy kvapí a pomíjejí. Mnoho takových prozaických debutů u nás v posledních letech nevzniklo.
***
PETRA BATÓK
A pak už jen tma
K vydání připravil Petr Matoušek.
Labyrint, Praha 2008, 192 stran, náklad neuveden, doporučená cena 195 korun.
PETRA SOUKUPOVÁ
K moři
Ilustrace Milan Soukup.
Brno Host, 2007, 204 stran, náklad neuveden, doporučená cena 189 korun.
Mladá fronta DNES | 11. 4. 2008 | rubrika: Umění & kritika | strana: 6 | autor: Josef CHUCHMA
Prozaické debuty Petry Batók a Petry Soukupové se až pozoruhodně potkávají nejen námětem
Petra Batók se narodila v roce 1979, absolvovala Literární akademii Josefa Škvoreckého. Živí se jako PR manažerka v mediální agentuře. Románem A pak už jen tma knižně debutuje. Petra Soukupová se narodila roku 1982, studuje scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Pracuje jako scenáristka a produkční. Její román K moři je jedním ze tří nominovaných titulů v soutěži Magnesia Litera, v kategorii próza (výsledky organizátoři vyhlásí tento měsíc).
Nejsou to zdaleka jediné Češky, jimž v posledních měsících a týdnech vyšly nové prózy. Pozvolný nástup autorek je nepřehlédnutelný. Stačí porovnat českou prozaickou produkci z doby před dvaceti lety. Jestliže například nejnovější číslo měsíčníku Psychologie dnes má za titulní téma „silné pohlaví v nejistotě“, tedy současné západní muže na civilizačním rozcestí, je jakási ochrnutost mužského pohlaví vysledovatelná i v produkci nejmladší české prózy – nejen v námětech, nýbrž i v autorském zastoupení, vezmemeli za horní hranici věk třiceti let.
Samozřejmě, pohybujeme se tu v generalizacích; tudíž je docela dobře možné, že muži jsou na tom pořád plus minus stejně, zatímco možnosti a vůle k uplatnění u žen evidentně vzrostly. Ztráta dominance přitom nemusí znamenat úpadek či krizi pro toho, kdo sesedá z „trůnu“, nýbrž jen jiný stav věcí.
Dovedeno do důsledků
Petra Batók komponovala román A pak už jen tma jako proud bystře se střídajících krátkých monologů čtyř postav: ženy středních let Věry, jejích dětí – dcery Jarky a syna Honzy, a babičky – Věřiny matky Evy.
„To ti to víno tak chutná? zeptal se mě jednou malej. Nechutná mi, ale pomáhá. A proč bych si nedala? Jsem matka dvou krásných dětí a úspěšná úřednice. Tak chytrá, tak krásná, úspěšná úřednice. Úúúřednice. Ú-řed-ni-ce. Jako když něco ředím. Ředím U. Uředím se k smrti jako správná úúúřednice,“ praví v jednom ze svých prvních monologů hlavní postava, či spíše figura, kolem níž ty zbylé jsou nuceny se točit, Věra. (Připojme hned, že Batók používá expresivnější či stylizovanější slovník funkčně, jen když chce zdůraznit vyhrocené rozpoložení postavy.) Neshody s manželem, syn se narodil předčasně a býval často nemocný, těsný vztah s matkou Evou, jíž muž zemřel, když Věře bylo deset let. Ty dvě ženy jsou srostlice, ostatní svět od nich postupně poodejde, ale šťastná není ani jedna z nich. Zejména ne Věra, která si jednoho dne, asi z pocitu samoty, otevře lahev a časem nedokáže bez alkoholu žít.
Román Petry Batók se pohybuje na území literárně mnohokrát zpracovaném; jde o novou variaci na staré téma. Silné stránky i limity prózy A pak už jen tma tkví v tom, že je to dílo v dobrém smyslu normální, že má v sobě „klidnou sílu„. S nárůstem přečtených stran začínáme pozorovat, zda autorka dovede příběh tam, kam by logicky dojít měl, když Věra se ukazuje být ženou sice léčenou, avšak bez vůle, notoričkou s čím dál těžšími recidivami. Batók neuhne, nicméně elegantním fíglem dovede vyprávění ke třem různým koncům, z nichž ani jeden neznamená, že Věra dopadla dobře – autorce se nejspíš zkrátka nechtělo, právě vzhledem k fatálnosti Věřiny závislosti, realisticky popsat úplný závěr její existence.
O jistých kvalitách románu svědčí to, že si nad ním někdy už i přejeme, aby se z alkoholismu Věra vyhrabala, že sami iluzorně v koutku duše doufáme v zázrak, který se tu však naštěstí, neboť taková je pravda literatury, nekoná. Nezbývá nám, než si to odtrpět spolu s Jarkou, Honzou a Evou, kteří jsou odkázáni sami na sebe, ale přitom je Věřina závislost od sebe odtrhává, rozplétá jim vztahy. Nebudeme daleko od pravdy, když napíšeme, že Petra Batók vytvořila dospělou knihu.
Propletenec vztahů
Nevíme, kdo je Milan Soukup, který zhotovil obálku a ilustroval prvotinu Petry Soukupové K moři, zda je to služba otcovská, bratrská či manželská, nebo pouhá shoda jmen. V každém případě se však jeho výtvarné pojetí – s perovkami, jejichž strojená insitnost by se uplatnila v některém z horších večerníčků – hrubě nepotkává s poetikou tohoto pozoruhodného románu.
Propletenec rodinných vztahů se vyskytuje i u Soukupové, avšak zatímco kniha A pak už jen tma je dílem komorním, titul K moři je prózou podanou v daleko početnější orchestraci. A to přesto, že autorka nevolí polyfonii hlasů, nýbrž příběh vložila do rukou vypravěče vpravdě vševědoucího, demiurga, který tím vším hýbe, jak to ukazují třeba tyto věty: „Nenarozený chlapec by se jmenoval Jakub, byl by poměrně dobrým sportovcem a ještě lepším elektromechanikem. V životě by byl šťastný, protože by o věcech moc nepřemýšlel, měl by spousty holek a tři děti. Rodičům by prostě dělal samou radost. Kdyby se narodil, Petr by ještě nějaký čas zůstal v Brně, a pak by se za ním přistěhovala i Magda s dětmi a Petr by nikdy nepoznal Kláru a nikdy by od Magdy neodešel. Jen by ji celý život podváděl.“
Román Soukupová rozehraje téměř velkolepě, zhutnělé charakteristiky, které tu citovaná ukázka naznačuje, se úspěšně vyhýbají riziku pouhé posunčiny, jež by svévolně šíbovala osudy, a to především díky psychologické věrohodnosti, která zde zůstává navzdory té zkratkovitosti uchována. Tady pro změnu s obavami očekáváme, zda autorka nasazený tón udrží, neboť pak by vytvořila dílo s ohromným časovým záběrem a značnou energií, prošla by takto několik generací a mohla by dát vzniknout próze s účinkem ságy. To se však Soukupové nepodaří, neboť Petra a jeho dcery Báru, Jitku, Adélu a Johanu odešle na dovolenou k moři, kde vyprávění naopak prodlévá v ilustrování vztahových konstelací. Ale i tohle se děje s psychologickou výstižností, se schopností empatie, která vůbec neupomíná na to, že čteme debut. A pak, v závěrečné části nazvané Zbytky životů, se Soukupová se svými postavami rozžehná, navrátí se k oné zkratkovitosti, kterou teď dovádí až k extrému, poněvadž následný životaběh figur dopoví vždy na několika málo stránkách.
Peklo jsou ti druzí
Ani v próze Petry Soukupové, jejíž plejáda figur je bohatší než u románu Batók, neexistuje ani jeden skutečně těsný a současně zdravý vztah. Peklo jsou ti druzí, postavy své běsy ventilují směrem k druhým. Pozorujeme autorčinu kontrolovanou uhranutost vztahovými vzorci a možnostmi vyprávění; na dopracování formálních či obsahových detailů jí pak už někdy nevybývá. Ponechat v textu na dvou třetinách strany 69 bez hlubšího důvodu osmkrát spojku „ale“ je autorská a redakční ledabylost, stejně jako to, že na začátku románu autorka charakterizuje Petra jako toho, kdo „pořád chytá mládí a bude ho chytat navždycky“, ale od třetiny knihy, kdy „Petrovi je skoro padesát“, už mládí nijak nechytá, tloustne a usazuje se.
Vzdor tomu, že próza K moři místy irituje, dokáže ve čtenáři se zdravou nepříjemností evokovat intenzivní pocit ubíhajícího času, rychlosti, s níž naše životy kvapí a pomíjejí. Mnoho takových prozaických debutů u nás v posledních letech nevzniklo.
***
PETRA BATÓK
A pak už jen tma
K vydání připravil Petr Matoušek.
Labyrint, Praha 2008, 192 stran, náklad neuveden, doporučená cena 195 korun.
PETRA SOUKUPOVÁ
K moři
Ilustrace Milan Soukup.
Brno Host, 2007, 204 stran, náklad neuveden, doporučená cena 189 korun.